V pondělí 25. dubna 2022 ve 4:30 hodin ráno jsme společně se Septimou A vyrazili na téměř sedmihodinovou cestu směrem do pevnostního města Terezín, které se nachází zhruba 316 km od Bruntálu.

Po náročné cestě jsme se ubytovali v bývalých Magdeburských kasárnách a zanedlouho se i posilnili obědem. Následovala naučná přednáška v tamním půdním divadle, při které jsme se dozvěděli o historii Terezína, rozdílech mezi Malou a Velkou pevností Terezín a načerpali jsme dostatek informací na venkovní prohlídku Velké pevnosti. Ta započala v někdejší základní škole, ze které se stalo Muzeum ghetta. Během putování Terezínem nám paní průvodkyně zpestřila celou prohlídku čtením úryvků z deníku Helgy Hoškové-Weissové, jež byly velmi živé a uvedly nás do tehdejšího života Židů. Přes terezínské náměstí, na němž se nachází mohutný kostel, jsme se dostali až do židovské modlitebny, poblíž které se nacházela i replika jedné z „lepších“ ubikací. Další neméně zajímavou částí venkovní prohlídky byla bývalá centrální márnice a kolumbárium nebo židovský hřbitov, na kterém se mimo jiné nachází i krematorium. Prohlídku jsme zakončili opět v Magdeburských kasárnách, kde jsme měli možnost vidět větší ubikaci a tamní dobové předměty a oblečení. Tímto se ale den zdaleka nechýlil ke konci. Po večeři jsme se vydali na prohlídku terezínského podzemí, v němž jsme s lucernami v rukou objevovali temné, zdánlivě nekonečné chodby.

Vyspaní a plní energie jsme se nasnídali a program mohl hned pokračovat. Tentokrát nás čekala prohlídka Malé pevnosti. Chvíle chůze podél řeky Ohře nás zavedla k Národnímu hřbitovu a před vchod do Malé pevnosti. Zpočátku nás zaujal nápis „Arbeit macht frei“ na vstupní bráně do prvního dvora, který se zpravidla psal u vstupu do koncentračních táborů, avšak Malá pevnost koncentračním táborem nebyla – využívala se jako věznice. Paní průvodkyně nás zavedla od hromadných cel přes židovské cely až po samotky. Měli jsme taktéž možnost projít tunelovitou chodbou na druhou stranu pevnosti, kde se nacházelo popraviště, bazén, kinosál a další cely. Celý seminář jsme zakončili vyplňováním dotazníku a společnou diskusí opět v půdním divadle Magdeburských kasáren a mohli jsme se vydat na cestu zpět.

Cestou zpět avšak nemyslím cestu do Bruntálu, ale na horu Říp. Říká se, že by se na horu Říp měl vydat každý Čech, a proto jsme tak učinili. Až na úplný vrchol to činí zhruba dva kilometry a ty jsme zvládli zdolat za něco málo přes půl hodiny. Na vrcholu jsme absolvovali prohlídku Rotundy svatého Jiří a svatého Vojtěcha, během které jsme zhlédli krátký dokument o hoře Říp.

Věřím, že můžu za obě třídy říct, že jsme si vzdělávací seminář v Terezíně i výšlap na Říp velmi užili a rozhodně to nebyl špatně prožitý čas.

Michal Jindra, žák 1.A

Další fotky najdete ve fotogalerii Terezín 2022.