Dne 5. 6. 2023 se uskutečnila beseda s paní Ingrid Scherping (91) z Postupimi, sudetskou Němkou a pamětnicí odsunu roku 1945. Setkání se zúčastnilo asi 30 studentů z různých ročníků.
Paní Scherping pochází z Bruntálu. Narodila se roku 1932a bydlela v domě nedaleko pošty. Během války tři roky navštěvovala místní gymnázium. Události okolo odsunu sudetského obyvatelstva do Německa její rodinu zaskočily. Podle její výpovědi nic podobného neočekávali, dokonce se začala s blížícím koncem války učit česky. Jednoho dne si ale museli sbalit své osobní věci do příručního zavazadla. Byla vyhnána jako jedna z prvních v tzv. „divokém odsunu“. 12. července 1945 se její rodina s mnoha dalšími musela natlačit do nákladního vagónu, který se večer rozjel neznámo kam. Na samotnou cestu si již paní Scherping nevzpomíná, vybavuje si až příjezd někde v okolí Drážďan. Trvalo několik dní, než německé obce zareagovaly a uprchlíci mohli dočasně zůstat v táboře se snesitelnějšími podmínkami. Později mohla dokončit své vzdělání, vystudovala, a stala se učitelkou dějepisu a latiny. Mimo jiné uvedla, že bruntálské gymnázium bylo už tehdy velmi kvalitní, a na studium v Německu ji perfektně připravilo. Na závěr svého příběhu připomněla, že své zážitky líčí ze svého subjektivního pohledu. Zdůraznila, že vůči Čechům necítí žádnou zášť, a že se s těmito událostmi smířila.
Setkání pokračovalo diskusí, studenti měli spoustu zajímavých dotazů, např. co si mohla vzít s sebou, zda udržuje nějaké kontakty s Čechy, na osudy jejich příbuzných a další. Rovněž paní Scherping se zajímala o názory studentů na tyto události a na sudetské obyvatelstvo. Jeden ze studentů reagoval, že většina Němců byla naprosto normální lidé, kteří chtěli žít v míru.
Myslím si, že beseda byla pro všechny přínosná, pohled člověka, který to zažil, je mnohem osobnější a poutavější než výuka v běžných hodinách. Paní Scherping patří velké poděkování, že s námi dokázala o tomto těžkém osobním zážitku mluvit.
Ondřej Hota, 2.A
(foto: T. Tesařová. A. Barusel)
